Leoš Janáček's Correspondence

Zásady transkripce korespondence Leoše Janáčka

1. ÚVOD
1. Zásady přepisu Janáčkovy korespondence (dále jen Zásady) se vztahují ke grantovému projektu Korespondence Leoše Janáčka. Ediční zpracování fondu uloženého v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně, který počínaje rokem 2007 zajišťuje Grantová agentura ČR, a to pod registračním číslem 408/07/0536.
2. Předmětem projektu je zpřístupnění úplného fondu Janáčkovy dochované korespondence, a to odeslané i přijaté, českojazyčné i cizojazyčné.
3. Janáčkovská korespondence zde bude zpracována formou elektronické databáze. Každý dokument bude kromě dalších náležitostí prezentován ve dvojí podobě: jednak jako kompletní faksimile (digitální fotografie) originálu, jednak jako transkripce (přepis) příslušného textu.
4. Předložené Zásady se týkají primárně jazykově českých textů. K textům v ostatních častějších jazycích, tj. v němčině a ruštině, viz doplňující přílohy k těmto Zásadám.
2. ZÁSADY PŘEPISU
1. Vzhledem k tomu, že databáze předpokládá odborné badatelské využití a usiluje do značné míry nahradit práci s originálními prameny, musí transkripce zprostředkovat obraz originálu v maximální autenticitě. Jako nejvhodnější se pro tento účel jeví v principu diplomatický přepis. Rozumí se jím co nejdůslednější respektování nejen obsahu, ale i formy dokumentů, tedy jejich stránky jazykové, pravopisné, zčásti i grafické. Bude tím zvýrazněn dokumentární charakter projektu a posílena vazba mezi faksimilem a transkripcí.
2. Zásadně se zachovávají jazykové zvláštnosti dokumentů. Mají příznak časový (archaismy), místní (dialektismy), osobní nebo jde prostě o různé typy chyb; vypovídají o jejich pisatelích (vzdělání, sociální postavení, teritoriální příslušnost, vztah k adresátovi), o dobovém stavu jazyka a jeho různých rovin atd. Zvláštnosti se projevují v hláskosloví (kdé, skládatel, opáčně, darebactvo, neumornou prácí; juž, kněhkupec, chtět, co chvíla, moja žena; soustrasť, pořáď…), v tvarosloví a slovotvorbě (odvodnění sklepu, románští národové, celou naší Moravu, mít plnu hlavu; račte přijati, dosíci, Bůh Vás posilni, truchlejí; dvé informací, proň; luhačovský…), v syntaktických vazbách (bývalo krásným, ubrániti se slz, sděliti se mnou; abych vyslovil mou soustrast…) i ve slovní zásobě (baně vína, tož…).
3. Ponechává se též původní pravopis. Ten nebyl dobově ustálený a dlouhou dobu nepodléhal kodifikaci, navíc se v něm uplatňují vlivy cizích jazyků, prvky osobní či náboženské úcty apod. Týká se to psaní velkých počátečních písmen (ministr Dr. Pacák, dostala Jste, milostivá Paní, památce Jeho, S Bohem…), psaní zvlášť nebo dohromady (od půl noci…), psaní řadových číslovek (15tého srpna, 2.hým kapelníkem…), prvků cizího pravopisu (feuilleton, korrektura, dollarů, libretto, pane professore, bariton, mensurální…) nebo staršího pravopisu českého (mít to s krku, za dnešních poměrův, tekst…). Mnoho nepravidelností se vyskytuje v interpunkci, popř. v dalších jevech.
4. V mezích typografických možností se respektuje grafika dokumentů. Zachovává se užití verzálek, členění na odstavce (pokud je zřetelné), u dokumentů typu navštívenek též členění na řádky. Různé typy podtržení nebo škrtnutí textu se sjednocují na jednoduchou vodorovnou čáru, různé typy uvozovek se sjednocují na „české“. Typograficky nezachytitelné důležitější součásti textu se registrují v poznámkách. Původní stránkování se vyznačuje vodorovnou čárou; znak pro obrácení listu se nepřepisuje.
5. Na chyby zvláště rušivé nebo takové, které by mohly vypadat jako omyl editora, se upozorňuje bezprostředně následujícím vykřičníkem v hranatých závorkách [!]. Lze za ně považovat např. chybný zápis mě/mně (byl u mně, abyste mně omluvila…), i/y (posýlám…), spodobu s/z/c (stráta, spěvy; ztěží, zděluji; konsertní…), chyby ve velkých písmenech (poláci…), popř. další jevy (nemůžu jsi koupit, vyjímečně…).
6. Vlastní jména osob a míst se zachovávají podle originálu. Odchyluje-li se přitom užitý zápis výrazněji od běžného úzu, uvede se obvyklá podoba s případným komentářem v zájmu jednoznačnosti ve věcných vysvětlivkách. Např.: Šenberg/Schönberger (správně A. Schönberg), Znorovy (dnes Vnorovy).
7. Méně obvyklé zkratky se pro lepší srozumitelnost rozepisují do plné podoby, jestliže ji lze jednoznačně stanovit; doplněná část se přitom uvádí menším písmem s vynecháním tečky za slovem. Např.: pro IV. symfonický koncert, milovaného pana chotě, vzpomínám nebožtíka bratra, bez klavírního výtahu, ze dne 31. minulého měsíce. Nedá-li se zkratka interpretovat jednoznačně, ponechává se nerozepsaná, např. u sl. výboru (slavného?, slovutného?), o 10. hod. dopol. (dopoledne?, dopolední?). Nerozepisují se zkratky konvenčního typu, např.: atd., cm, t. č., pí choti, Phil. Dra. Leoše Janáčka.
8. Na místa nečitelná nebo těžko čitelná se upozorňuje otazníkem. Není-li si editor svým přepisem těžko čitelného místa jistý, připojí bezprostředně za přepis otazník v hranaté závorce [?]. Pokud nelze místo kvůli nečitelnosti přepsat vůbec, vloží se do příslušného prostoru otazník se třemi tečkami po stranách v hranaté závorce […?…]. Stejně se postupuje v situaci, kdy čitelnosti brání poškození materiálu. V potřebných případech je žádoucí podat komentář v textověkritickém aparátu.
3. ZÁVĚR
1. Zásady jsou formulovány v poměrně obecné rovině, aby umožňovaly individuální řešení takových problémů, které pro jejich ojedinělost nebo speciálnost není možné předpokládat nebo zahrnout do těchto všeobecných Zásad.
2. Zásady můžou být v průběhu projektu doplňovány, modifikovány nebo i měněny, pokud si to vyžádají nově získané poznatky či zkušenosti.